Pojmy jako úzkostná vazba, vyhýbavá vazba nebo bezpečná vazba jsi nejspíš už někde narazil. Najdeš je v memech, v podcastech i v radách pro vztah. Pod internetovou verzí se ale skrývá skutečný výzkum a ten je užitečnější a nadějnější, než naznačuje většina příspěvků.

Tento průvodce vysvětluje, co styly citové vazby jsou, jak se každý z nich obvykle projevuje při seznamování a ve vztazích a jak tuhle myšlenku používat, aniž by se z ní stala nálepka.

Odkud se teorie citové vazby vzala

Teorie citové vazby vychází z práce Johna Bowlbyho a Mary Ainsworthové, kteří zkoumali, jak si děti vytvářejí pouto s pečujícími osobami. V roce 1987 tuto myšlenku převedli na dospělé Cindy Hazan a Phillip Shaver. Požádali lidi, aby vybrali popis, který nejlépe odpovídá tomu, jak se cítí a chovají v romantických vztazích. Použili stejné tři kategorie, které Ainsworthová našla u kojenců: bezpečnou, vyhýbavou a úzkostnou (často nazývanou úzkostně-ambivalentní).

Později výzkumnice Kim Bartholomewová popsala vazbu dospělých ve dvou dimenzích:

  • Vazebná úzkost: obava, že tě partner odmítne nebo opustí.
  • Vazebné vyhýbání: nepohodlí z blízkosti a ze závislosti na druhých.

Zkombinuj nízkou a vysokou úroveň obou a dostaneš čtyři styly.

Čtyři styly citové vazby

Bezpečná vazba

Nízká úzkost, nízké vyhýbání. Lidé s bezpečnou vazbou se obvykle cítí dobře v blízkosti i v samostatnosti. V konfliktu mívají sklon říct, co myslí, naslouchat a napravovat. Příklad ze psaní zpráv: „Ahoj, vidím to až teď. Teď nemůžu mluvit, zavolám ti v 8?“ Být v bezpečné vazbě neznamená nikdy se necítit nejistě. Znamená to, že ty pocity přejdou, aniž by převzaly vládu.

Úzkostná vazba (zaujatá)

Vysoká úzkost, nízké vyhýbání. Lidé s úzkostnou vazbou mívají sklon chtít hodně blízkosti a ujištění a rychle si všímají známek odstupu. Když partner ztichne, myšlenka „je to kvůli mně?“ přijde hned. Mohou psát několikrát za sebou, sledovat, jestli si zprávu druhý přečetl, nebo chtít všechno probrat okamžitě. Silnou stránkou je péče a pozornost. Výzvou je, že obavy mohou působit jako fakt.

Vyhýbavá vazba (odmítavá)

Nízká úzkost, vysoké vyhýbání. Lidé s vyhýbavou vazbou si váží nezávislosti a bývá jim nepříjemné, když je vztah velmi blízký nebo emocionální. Když se věci vyhrotí, mohou se stáhnout, odpovídat pomalu nebo říct „potřebuju prostě trochu prostoru“. Většinou nejde o to, že by jim na druhém nezáleželo, spíš se cítí bezpečněji, když mají prostor se nadechnout. Výzvou je, že odstup může partner vnímat jako odmítnutí.

Úzkostně-vyhýbavá vazba (též bojácná)

Vysoká úzkost, vysoké vyhýbání. Lidé v této skupině po blízkosti touží a zároveň se jí bojí. Někdo se jeden den ozve vřele a druhý den se stáhne, často k velkému zmatení sebe i partnera. Často se to popisuje jako „pojď blíž, ne, jdi pryč“. Může to být styl, se kterým se žije nejhůř, a také ten, u kterého může hodně pomoct stálý, trpělivý vztah a podpora terapeuta.

Když se styly potkají: honička a ústup

Jeden z nejznámějších vzorců ve výzkumu párů je požadavek a ústup: jeden partner se přibližuje, aby si promluvili, a druhý se vzdaluje, aby vychladl. Čím víc jeden naléhá, tím víc druhý couvá, a čím víc druhý couvá, tím víc první naléhá. Úzkostný partner spojený s vyhýbavým se do této smyčky dostane velmi snadno. Vidět ji jako vzorec, na kterém se podílíte oba, a ne jako vinu jednoho, bývá první krok ke změně.

Je tvůj styl citové vazby daný navždy?

Ne, a to je nejdůležitější bod. Vazební výzkumníci popisují bezpečí jako něco, co může růst. Dospělí se mohou posouvat k bezpečnějšímu stylu, často s pomocí podporujícího, spolehlivého vztahu (s partnerem, přítelem nebo terapeutem) a tím, že pochopí, jak minulé zkušenosti utvářely jejich očekávání. Studie, které sledují páry v čase, také zjistily, že když se jeden z partnerů stane bezpečnějším, druhý se obvykle posouvá stejným směrem.

Stojí za to znát několik upozornění:

  • Styl citové vazby není diagnóza ani typ osobnosti. Popisuje vzorce a většina lidí je mix.
  • Tvůj styl může vypadat jinak s různými partnery nebo v různých obdobích života.
  • Mnoho internetových kvízů je zjednodušených. Výzkumníci měří vazbu dotazníky, například škálou Experiences in Close Relationships, kde hodnotíš, nakolik souhlasíš s tvrzeními o vztazích. Kvíz může otevřít rozhovor, ale nemůže tě škatulkovat.
  • Vyhni se „diagnostikování“ partnera. Je to způsob, jak porozumět sobě a svým vzorcům, ne jak vyhrávat hádky.

Jak to využít v každodenním životě

  • Pokud se přikláníš k úzkostné vazbě: Zastav se, než pošleš třetí zprávu. Zeptej se sebe, co potřebuješ, a požádej o to přímo. Kroky k tomu najdeš v našem článku o přehnaném přemýšlení ve vztahu.
  • Pokud se přikláníš k vyhýbavé vazbě: Když potřebuješ prostor, řekni to a uveď čas návratu: „Potřebuju hodinu na přemýšlení, můžeme si promluvit v 8?“ Tahle malá věta chrání vás oba.
  • Pokud máš bezpečnou vazbu: Měj trpělivost. Tvoje stabilita pomáhá partnerovi, který je úzkostný nebo vyhýbavý, ale i ty máš právo na potřeby a hranice.
  • Pokud máš úzkostně-vyhýbavou vazbu: Postupuj pomalu, všímej si přitahování a odpuzování a zvaž podporu terapeuta, který se věnuje práci s vazbou.

Pokud chceš pomoct s tím, co říct v konkrétní situaci, RelationshipAI je AI kouč pro vztahy postavený na těchto myšlenkách. Pomůže ti napsat zprávu, nacvičit těžký rozhovor nebo porozumět vzorci. Není to terapie a nemůže tě diagnostikovat, ale může být užitečným místem, kde si můžeš promyslet věci nahlas.

Tento článek obsahuje obecné informace, nejde o terapii ani lékařskou radu.

Zdroje

  • Otevřená učebnice Lifespan Human Development (Baylor University Libraries): Vazba v dospělosti
  • Hazan, C. & Shaver, P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology.
  • Bartholomew, K. (1990). Avoidance of intimacy: An attachment perspective. Journal of Social and Personal Relationships.